Historie a vývoj

Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech byl založen jako expozitura Archeologického ústavu Československé akademie věd v květnu 1953. Od počátku byl koncipován jako záchranné archeologické pracoviště pro oblast severozápadních Čech a zejména pro provádění výzkumů v oblastech zasažených těžbou hnědého uhlí. Původně sídlil, od roku 1959 do roku 1980 v bývalé komendě řádu křižovníků s červenou hvězdou u kostela Svatého Václava ve starém Mostě. Dnes má ústav sídlo v ulici Jana Žižky ve vile z roku 1891.

Prvním vedoucím expozitury se stal Norbert Mašek (do rok 1959). Na záchranných výzkumech se povinně zúčastňovali tehdejší studenti a také začínající archeologové z pražského Archeologického ústavu. Až v roce 1957 nastoupil nastálo další archeolog, Evžen Neustupný. O dva roky později přibyli Antonín Beneš a Drahomír Koutecký.

Po odchodu Norberta Maška se vedoucím stal Antonín Beneš, po jeho přesídlení do Plzně pak v roce 1961 Evžen Neustupný, který zavedl moderní evidenci nálezů používanou Ústavem dodnes.

Za jeho vedení probíhaly záchranné výzkumy v Chabařovicích, Radonicích či v Jakubově na Karlovarsku. Mimo standardních archeologických situací byly zkoumány i zbytky Komořanského jezera u Dřímova, koryta potoků v Milžanech či eneolitické doly na křemenec v Tušimicích.

Od roku 1961 probíhaly rozsáhlé výzkumy na stavbě Nechranické přehrady, jmenovitě největší pohřebiště z období kultury se šňůrovou keramikou ve střední Evropě ve Vikleticích. V roce 1963 posílil kolektiv archeologů Václav Kruta (do roku 1971), který se věnoval výzkumu v Chabařovicích či v Lomazicích a vedl evidenci ústavních přírůstků. Krátkodobě, stejně jako v padesátých letech, vypomáhali při výzkumech další archeologové z pražského ústavu.

V druhé polovině šedesátých let byly provedeny rozsáhlejší záchranné výzkumy v Kamenné Vodě, Počeradech, Kadani – Jezerce či Dobroměřicích a v roce 1967 byl ukončen výzkum ve Vikleticích a Lomazicích u Nechranické přehrady. V roce 1966 odchází Evžen Neustupný do Prahy, vedoucím expozitury se stává Drahomír Koutecký a novou posilou je od následujícího roku Josef Bubeník, který přišel z muzea v Žatci.

Záchranné výzkumy pokračují v neztenčené míře dále, kope se v Tuchomyšli, Velemyšlevsi, Blažimi či na horském sídlišti v Kundraticích.

Na začátku sedmdesátých let začínají i první výzkumy středověkých situací, zkoumán je kostel v Bedřichově Světci a minoritský klášter v Mostě, vedením je pověřen Josef Bubeník.

S rostoucím objemem záchranné aktivity způsobené zvýšenou těžební činností je potřeba zvýšit počet archeologů a tak do Mostu přicházejí Zdeněk Smrž a Jan Klápště, kteří se hned zapojují do práce. Zdeněk Smrž zkoumá pravěké sídliště v Dobroměřicích či kamenolomem ničené sídliště v Mikulovicích. Jan Klápště začíná výzkumy ve starém Mostě.

V roce 1972 přibývají ještě dva pravěcí archeologové, Peter Braun, Ivan Rada a ke konci roku přichází do Mostu Tomáš Velímský. Po příchodu nových archeologů a navýšení počtu zaměstnanců na 18 došlo k rozdělení pracoviště na pravěké oddělení a základnu pro výzkum starého Mostu, který se ve velkém rozběhl v roce 1973.

Výzkumy probíhaly nadále na celém území tehdejšího severočeského kraje, například rozsáhlé neolitické sídliště v pískovně u Chotěbudic (výzkum prováděl Ivan Rada), sondáže na hradištích a jejich geodetická dokumentace (Zdeněk Smrž) či pokračovaly z minulosti (Velemyšleves, Veliká Ves, Konobrže, Břežánky).

V polovině sedmdesátých let pokračuje rozsáhlá záchranná činnost vyvolaná těžbou uhlí, zkoumají se lokality v Tuchomyšli, Vrchnici, Břešťanech či Bílině nebo způsobená výstavbou například teletníku v Polákách, kde bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště bylanské kultury ze starší doby železné (Zděněk Smrž).

Od roku 1975 je vedoucím expozitury jmenován Tomáš Velímský, který zároveň vede výzkumy ve středověkém jádru ničeného města Most.

Pro druhou polovinu sedmdesátých let a následující dekádu jsou typické koncepce cílených záchranných archeologických výzkumů a studium mikroregionů, Lužického potoka v předpolí Dolů Nástup Tušimice (Zdeněk Smrž), Lomského potoka na Dolech Bílina (T. Velímský, J. Bubeník, D. Koutecký a později J. Beneš a P. Meduna) a zázemi středověkého města Mostu (T. Velímský a E. Černá).

Od počátku osmdesátých let zkoumá Eva Černá (v Mostě od roku 1981) středověké sklárny v Krušných a později Lužických horách (Moldava, Jilmová a další lokality). Osmdesátá léta jsou i ve znamení předstihových průzkumů v oblasti Pětipeské pánve, kde byla plánována těžba uhlí, ke které naštěstí nedošlo. V polovině osmdesátých let Mostecké pracoviště posílili Jaromír Beneš, Miroslav Dobeš, Petr Meduna a Jan Blažek.

V druhé polovině osmdesátých let pokračují projekty výzkumu osídlení v mikroregionech Lomského potoka (Hrdlovka, Jenišův Újezd, Libkovice), na Dolech Nástup Tušimice se těžiště přesunulo do povodí potoka Hutná (výzkumy Zdeňka Smrže), Tomáš Velímský provádí záchranný výzkum zaniklého středověkého města na Mariánské louce v Děčíně.

V roce 1990 se vedoucím po Tomáši Velímském, který odešel na univerzitu v Ústí nad Labem, stává Miroslav Dobeš.

V roce 1993 dochází k delimitaci expozitury Archeologického ústavu Akademie věd ČR na Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, který se stává příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR (od 1. dubna 1993). Prvním ředitelem je jmenován Miroslav Dobeš. Pokračují záchranné výzkumy v předpolí dolů v mikroregionech Hutné a Lomského potoka. Nově se na více než dvacet let stává nosným projektem letecká archeologie, které se s úspěchem věnuje Zdeněk Smrž.

V devadesátých letech dochází nejen ke změnám priorit v cílení a financování výzkumů, ale mění se personální obsazení Ústavu, odchází Jaromír Beneš, později i Petr Meduna. V roce 1993 nastupuje Petr Čech, který se ujímá vedení zpočátku pravěkých výzkumů (Konobrže, Jenišův Újezd a další) a později rozsáhlých výzkumů v městkém jádru Žatce. Od počátku devadesátých let je velká pozornost věnována i Kadani (výzkumy Evy Černé). V roce 1994 je ředitelem jmenován Jan Blažek. V druhé polovině devadesátých let posílili kolektiv Milan Sýkora a Marek Půlpán.

Od devadesátých let až do počátku nového století probíhá jeden z nejvýznamnějších výzkumů v naší oblasti, archeologické prozkoumaní trasy dálnice D8, v celém úseku Ústeckého kraje. Z počátku je veden Miroslavem Dobešem, později se zůčastnili mladší pracovníci ústavu, nastoupivší po roce 2000, Petr Lissek, Martin Volf, Daniela Franková a Věra Sušická. U Vchynic prozkoumal Marek Půlpán ojedinělý kultovní objekt s příkopy, tzv. rondel, z mladší doby kamenné.

Ústav je převeden pod Ústecký kraj a od roku 2007 je veřejnou výzkumnou institucí, zřizovanou Ústeckým krajem.

S rozvojem výstavby nových továren, nákupních center a infrastruktury v regionu přicházejí i velké výzkumy. Ústav provádí výzkumy hlavně středověkých městských situací na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem (Petr Lissek, Martin Volf), Chomutově (Milan Sýkora), zkoumána jsou pravěká a raně středověká pohřebiště pod budoucími továrnami u Lovosic (Marek Půlpán) či Prosmyk a Mlékojed (Marek Půlpán, Jan Blažek, Kryštof Derner, Jana Hlavová).