Odborná pracovní skupina pro dějiny skla ČAS

Významné jubileum

( 1967 - 2007 - Třicet let činnosti)

Období třiceti let je dostatečně dlouhá doba k zamyšlení, zda odborná skupina České archeologické společnosti naplnila své poslání, pro které ji její členové založili. Vraťme se tedy na samý počátek do roku 1966.
V tomto roce zasedal v Jablonci n.Nisou československý výbor AIHV - mezinárodní organizace pro dějiny sklářství . Jedním z témat jednání byla i dokumentace nových nálezů středověkého skla z archeologických výzkumů. Účastníci tehdy konstatovali, že problematika je natolik nová a rozsáhlá, že by bylo vhodné ustanovit samostatný pracovní tým, který by se problematikou archeologických nálezů skla, a to nejen středověkého, soustavně zabýval. Koncem 60.let 20. století se velmi rychle rozvíjel archeologický výzkum především v městském prostředí. Rozsáhlé výzkumy v centru historických měst přinesli rozsáhlé soubory středověkého a raně novověkého skla. Jejich zpracování vycházelo z nepočetných studií a zastaralých studií. Jedinými moderními pracemi v té době byla studie Dagmar Hejdové a Bořivoje Nechvátala o středověkém skle z Plzně - Solní ulice publikovaná v Památkách archeologických v roce 1967 a tamtéž uveřejněná studie Evy Lehečkové o skle z Kutné Hory z roku 1975 . Právě rozsah nových nálezů ukázal, že je nutno se věnovat studiu skla soustavněji.
Ve dnech 19. a 20. dubna 1977 se v Plzni konalo 1. pracovní setkání archeologů a historiků umění v Západočeském muzeu v Plzni. Na něm přednesla zásadní referát Dagmar Hejdová, jedna z iniciátorek vzniku pracovní skupiny, s názvem "Návrh terminologie dutého skla na základě římského a středověkého materiálu". Právě problematika jednotné terminologie byla v této době prvořadým problémem. Nálezy skla byly okrajově zmiňovány v publikacích věnovaných jednotlivým výzkumům, aniž by jim byla věnována hlubší pozornost. Zařazení souborů zlomkovitých nálezů do systému jednotlivých typů skla bylo základním předpokladem pro poznání úlohy skla v jednotlivých historických obdobích. Referáty přednesené na prvním setkání v Plzni ukázaly, že rozmanitost nálezů a jejich množství si plně zasluhuje věnovat se této části hmotné kultury soustavně. Eva Černá-Lehečková navrhla na tomto jednání požádat Československou archeologickou společnost o zřízení samostatné odborné pracovní skupiny pro dějiny skla a sklářství.
Odborná pracovní skupiny se stala otevřenou platformou pro výměnu zkušeností a informací o nálezech skla od pravěku po období pozdní renesance. Další setkání pak probíhala každoročně k aktuálním tématům. Místem setkání byla Plzeň, Karlovy Vary, Chomutov. Skupina se nevěnovala jen středověkému sklu, ale již od třetího jednání byla věnována pozornost i sklu pravěkému a raně novověkému. V roce 1981 bylo šesté pracovní setkání pořádáno v Novém Boru ve spolupráci s Československou sklářskou společností. Ukázalo se, že pro pochopení skleněných artefaktů je nutné poznat technologii výroby, stejně jako se věnovat podrobněji metodice analýz historických skel, jejich možnostem a vypovídací schopnosti při historické a archeologické práci. Právě úzká spolupráce s technology a skláři při ověřování některých výrobních historických postupů, stejně jako s chemiky při hodnocení analýz rozšířila činnost odborné skupiny do interdisciplinární podoby, a to dříve než v jiných oblastech archeologie. Pravidelnými účastníky sklářských kolokvií se stali nejen technologové, ale i mistři skláři a pracovníci sklářských výzkumných ústavů a vysokých chemických škol. Výborná spolupráce se rozvinula s doc. Václavem Hulínským z VŠCHT a ing. Jaroslavem Fránou z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Do popředí se pravidelně vracela i problematika konzervace a restaurování skla.
Mimo stále aktuální otázky typologické, rozšířené postupně i na sklo raně novověké se staly středem pozornosti i otázky vlastní výroby skla. Archeologický výzkum středověkých sklářských hutí v Krušných a Lužických horách výrazně přispěl nejen k poznání výrobních prostředí skla, ale současně formoval naše poznatky o domácí produkci a importech. Výzkumy Evy Černé tak výrazně přispěly k poznání výrobního prostředí skláren na území českého středověkého státu. Velkého mezinárodního ohlasu dosáhla experimentální stavba středověké sklářské pece, kterou Eva Černá ve spolupráci se skláři a sklářskými technology vybudovala na Modravě v Krušných horách. Výsledky pečlivě dokumentovaného experimentu byly publikovány v řadě odborných článků a studií. Je namístě připomenout spolupráci s ing. Rolandem Kirschem, který prováděl technologické vyhodnocení experimentu na němž se však nezištně podílela celá řada sklářských odborníků. Pro poznání výroby středověkého skla byl tento experiment mimořádně významný a mnohdy si dodnes plně neuvědomujeme jeho význam. Nelze ani opominout rozsáhlé průzkumy poloh zaniklých skláren na Šumavě a v oblasti Novohradských hor prováděné řadu let Jiřím Frölichem, či intenzivní pozornost středověkému a raně novověkému sklu Rudolfa Krajíce v jižních Čechách. Jiří Frölich a František Frýda provedli záchranný výzkum reliktů starší polohy sklárny z 18. století v lokalitě Vogelsang u Zhůří.na Šumavě. Bohužel rozsáhlejší průzkum šumavských skláren byl nejprve omezen hraničním prostorem a vojenskými újezdy a záhy po jejich zrušení omezeními po vyhlášení Národního parku Šumava.Významný přínosem pro poznání podoby a produkce sklárny renesančního období byl záchranný výzkum části královské sklářské hutě Rudolfa II. V Broumech, provedený Jaroslavem Žegklitzem. Nebo v posledních letech revizní a doplňující archeologických výzkum v Bedřichově Marcely Staré ze Severočeského muzea. Mnoho bylo vykonáno i v oblasti propagace historických hutních technologií Zdeňkem Andrejem a Rudolfem Haisem.
Mezinárodních konferencí a sympozií se pravidelně účastnila E. Černá. Rozsáhleji se členové skupiny v zahraničí představili v roce 1986 na II. mezinárodním sympoziu k dějinám skla v Polsku na Univerzitě v Toruni, kde seznámili odbornou veřejnost s nálezy skla na českém území od pravěku po vrcholný středověk - N. Venclová, E.Černá, Z. Himmelová, F. Frýda. V roce 1988 na pravidelném pracovním zasedání v Čelákovicích referovali polští kolegové z Univerzity v Toruni, Institutu archeologie a etnografie - M. Rubnikowicz a M. Mariewszová.
Během let se nahromadilo velké množství nových nálezů i poznatků. Proto v roce 1992 se odborná skupina pro dějiny skla jednomyslně rozhodla uspořádat putovní výstavu s názvem "Středověké sklo v zemích Koruny české", která by odborné i široké veřejnosti představila aktuální stav poznání a ukázala rozmanitost a krásu českého středověkého skla. Výstava byla zahájena v roce 1993 v Plzni. Následoval Liberec, Náchod, Louny, Brno, Čelákovice. K výstavě byla vydána publikace, která stručně charakterizovala české sklo v období raného a vrcholného středověku, doplněná katalogem tehdy známých lokalit s nálezy skla včetně citací. Postupně se ukázalo vhodné, aby problematice skla a sklářské výroby byl věnován specializovaný sborník. První číslo sborníku Historické sklo vznikalo doslova na koleně v roce 1991. V této době, kdy počítače v muzeích byly novinkou a luxusem, vznikl sborník jehož vydání finančně zajistili jednotliví členové odborné skupiny. Jeho odborná odezva však byla značná a další čísla již byla vyráběna profesionálně. Redakce se ujal Jaroslav Špaček a Městské muzeum v Čelákovicích. Redakční radu od roku 2000, od druhého čísla řídí redakční rada E. Černá - předseda, dále F.Frýda, J. Špaček, B.Štauber. Dosud vydaná tři čísla a čtvrté, které je v tisku ukázaly, že specializovaná archeologická publikace věnovaná problematice archeologických nálezů skla je odbornou veřejností žádaná. Bohužel dodnes se nenašel vydavatel a tak sborník vychází jen příležitostně a je financován jednotlivými členy odborné skupiny. Od čtvrtého čísla se stává sborník recenzovanou publikací s pevně stanovenou vnitřní strukturou.
V roce 1994 přišel ing. Roland Kirsch jménem členů historické sekce České sklářské společnosti s podnětem k pokusu zpracovat komplexní obraz dějin sklářství na území Čech a Moravy od pravěku až do současnosti, jenž by zahrnoval nejen výsledky historického a uměleckohistorického bádání, ale také nejnovější poznatky o vývoji a šíři výrobních technologií, které umožnily rozmach sklářství na území našeho státu. V roce 1996 byl sestaven autorský tým více než šedesáti odborníků, který za podpory Grantové agentury ČR se v průběhu tří let podílel na plnění výzkumného úkolu Historie sklářské výroby v českých zemích. Z našeho pohledu je nejvýznamnější první díl s podtitulem " Od počátků do konce 19. století". Na realizaci tohoto přehledu historie skla na našem území se autorsky i organizačně podíleli členové odborné skupiny pro dějiny skla. Autorský kolektiv pod vedením Olgy Drahotové dovedl po mnoha problémech tento významný pohled na české sklářství ke zdárnému výsledku v roce 2005. Účastníci 4. mezinárodní konference k dějinám skla, kterou v roce 2005 uspořádala práce odborná skupina ČAS ve spolupráci s Českou sklářskou společnostní a Muzeum skla a bižuterie v Jablonci n.N. ve dnech 18.- 20.října 2005, měli možnost se s právě vydaným reprezentativním pohledem na české sklářství v rozsahu 760 stran seznámit. Odezva na tuto publikaci byla mimořádná, to v kladném slova smyslu. I když doba výroby neumožnila doplnit nejnovější poznatky výzkumu. Publikace tak odráží úroveň poznání doby vzniku rukopisů. Zásluhy o podobu patří především redaktorce Olze Drahotové, ale i dalším členů odborné skupiny Evě Černé, Janě Veselé a mnoha dalším. Práce na publikaci na několik let odsunula problematiku dalšího koordinovaného postupu při studiu dějin sklářství. Již zmíněná 4. mezinárodní konference svou skladbou referátů a širokou mezinárodní účastí ukázala, že je stále co doplňovat, a že je také nutno pokročit ve výměně informací a zkušeností dále. V tomto ohledu byla významná pracovní schůzka v Národním památkovém ústavu - územním pracovišti v hl.městě Praze v roce 2006, kde byly stanoveny principy další práce odborné skupiny. Účastníci jednání se shodli, že pro nezištnou vzájemnou informovanost je vhodné vytvářet informační databáze - především databáze analýz historických skel, které badatelům umožní práci s nejnovějšími informacemi. Databáze budou zpravovány jednotlivými členy odborné skupiny - Natálie Venclová pravěk; Kateřina Tomková raný středověk; E.Černá vrcholný středověk a raný novověk.
Již z vyjmenovaných činností je zřejmé, že práce v odborné skupině je vždy autorskou prací jednotlivých archeologů, historiků umění i technologů. Členové odborné skupiny se však nejen účastní odborných kolokvií a pracovních schůzek, ale především, alespoň část z nich, vytvořili kolektiv, který se vzájemně průběžně informuje o nových poznatcích, vzájemně si předává citace nové literatury, nebo jejich excerpta, navazuje zahraniční kontakty.
Je samozřejmé, že struktura členů odborné skupiny se časem mění - jak lidé přicházejí a odcházejí, dle předmětu svého badatelského zájmu. V posledních letech se znovu podařilo obnovit kontakty se slovenskými kolegy. Zástupci odborné skupiny se již po několikáté účastnili jednání partnerské pracovní skupiny Slovenské archeologické společnosti v Nitře, organizované Danicou Stašíkovou - Štukovskou z Archeologického ústavu SAV v Nitře. Třicet let práce také přineslo i řadu smutných událostí. Mezi zakládající členy kolektivu patřila Dr. Zdenka Himmelová, která se intenzivně věnovala nálezům skel na Moravě (+ 13.12. 2001), dále Věra Rožmberská, pracovnice Západočeského muzea v Plzni, která se věnovala konzervaci a dokumentaci skla od založení skupiny, a která nás po dlouhé těžké nemoci opustila před rokem, a především iniciátor projektu Historie sklářské výroby v Českých zemích, vynikající technolog, zapálený propagátor poznání sklářské historie a přítel ing. Roland Kirsch,CSc., který nás opustil krátce po vydání uvedeného díla.
Na počátku jsem položil otázku, zda odborná skupina pro dějiny skla naplnila to, proč byla založena. Závěrem je vhodné na tuto otázku odpovědět. Jsem přesvědčen, že nejen splnila, ale přesáhla i naše tehdejší záměry. Nikdo ze zakládajících členů určitě neuvažoval, že pracovní kolektiv bude existovat po třiceti letech. Řada členů sekce se postupně věnovala jiné problematice, přešla na jiná pracoviště a dnes mezi námi nejsou přítomni. Je potěšující, že do skupiny vstupují v minulých letech nejen naši vrstevníci - např. Hedvika Sedláčková, kterou jako "pravěkářku" zaujala problematika středověkých a raně novověkých skel tak, že se jim systematicky věnuje již řadu let, ale i mladí kolegové ( Jaromír Podliska, Lukáš Gál) a mnoho dalších, že o studium skla a sklářské výroby je zájmem u studentů archeologie na vysokých školách, že mladá generace vnáší do studia nové poznatky a metodiku odpovídající současnosti. Je to potěšující, protože naše generace zakladatelů zvolna končí svoji aktivní činnost a bude nutno předat " žezlo, či otěže" nové generaci. Jen věřím, že i v budoucnu budou členové odborné komise vůči sobě nezištní v předávání informací a především, že budou mít vůli spolupracovat na poznání skla a sklářské výroby. Zaměření a činnost skupiny se bude měnit tak, jak budou vyvstávat aktuální otázky - jsme však stále na počátku poznání. Práce do budoucna je určitě mnoho. Proto přejme našim následovníkům v odborné skupině pro dějiny skla ČAS i v redakci sborníku Historické sklo mnoho úspěchů. Vše je jen o lidech a jejich snaze.

PhDr. František Frýda

zpět